BEURONSKÉ UMĚNÍ
V KOSTELE A KLÁŠTEŘE SV. GABRIELA V PRAZE NA SMÍCHOVĚ
Komentované prohlídky kláštera a kostela
Při komentované prohlídce navštívíte běžně nepřístupné historické sály ve východní části kláštera z let 1888 až 1991 (přepažený chór sester, kapitulní síň, rajskou zahradu, refektář, knihovnu a další).
Více zde
Führungen zur Beuroner Kunstschule in St. Gabriel
Die Kirche St. Gabriel in Prager Stadtteil Smíchov ist einer der wichtigsten Zeugen dieser vergessenen Kunstrichtung. Ab sofort bietet der Stiftungsfonds Malakim (Engel) tschechische und deutschsprachige Führungen im gesamten ehemaligen Kloster und der Kirche an.
Mehr hier
Nadační fond MALAKIM oznamuje, že se letos v roce 2020
Adventní sobota s beuronským uměním v kostele Zvěstování
Panně Marii při klášteře sv. Gabriela,
Praha 5-Smíchov,
Holečkova 10
kvůli covidu nekoná.
Projekce přes „wetransfer“ od paní Inge Steinsträsser…
Jak vidí historička z Bonnu dr. Inge Steinsträßer klášter a kostel sv. Gabriela v Praze na Smíchově / Wie sieht die Historikerin von Bonn Dr. Inge Steinsträßer das Kloster und die Kirche St. Gabriel in Prag, Smíchov
Více zde
Klášter sv. Gabriela na Smíchově, seriál na radiu Vltava.
3. dílný seriál o Klášteru sv. Gabriela na smíchově a beuronském uměni…
Více zde
Srdečně Vás zveme na přednášku
BEURONSKÁ UMĚLECKÁ ŠKOLA V KOSTELE BOŽSKÉHO SRDCE PÁNĚ
v Opavě – Marianum – Rooseveltova 47 dne 3. září 2020 v 17:30 hodin
Více zde
Beuronskou uměleckou školu v opatství sv. Gabriela na Smíchově
ovlivnilo umělce prvních desetiletí 20. století (Plečníka, Muchu, Kotěru). V Praze je zastoupeno v klášterech Emauzy, sv. Gabriela, Sacré Coeur, v kostele sv. Rodiny v Řepích. Důležité beuronské interiéry v České republice jsou v Teplicích,
Českých Budějovicích, Hradci Králové, Opavě aj. Beuronští umělci se zabývají architekturou, sochařstvím, malířstvím, uměleckým řemeslem, od roku 1903 byla v Beuronu založena zlatnická dílna. Velký důraz byl kladen na kánon. Jednoduché,
lineární, abstraktní znázorňování geometrického stylu odpovídalo matematickým zákonům symetrie a rytmu, pořádku a harmonii. Proto se i v dekoru objevovaly kruhy, trojúhelníky, čtverce, jejichž symbolika hrála dominantní roli, k
čemuž se přidávaly různé variace rovných linek, klasovitá vazba zdiva, kosočtvercový nebo cikcakový dekor, spirály (symbol věčnosti), vlnovky (symbol vody pro vznik a zánik přirozeného života), různé obloukovité linky a rytmizování
podélných pruhů a teček. Z raného křesťanství převzalo beuronské umění čisté zářící barvy, které mají symbolickou platnost. Beuronská kongregace bylo seskupení klášterů stejného zaměření, v tomto případě uznávající a vytvářející
beuronské umění. Kláštery byly v Německu, Belgii, Rakousko-Uhersku, Dánsku, Itálii, dodnes jich přežilo osmnáct. Beuronské umění nelze zaměňovat se středověkým benediktinským klášterem v Beuern (Beurum/Buranum) v Bavorsku, kde
byly nalezeny texty potulných středověkých hudebníků a básníků, které Carl Orff zkomponoval pod jménem Carmina Burana.
Opatství sv. Gabriela
Na pravé straně Holečkově ulice, směrem z náměstí Kinských, se v rozlehlých zahradách nachází nečekaně velkolepá novorománská stavba, která vypadá trochu jako pohádkový hrad s několika věžemi. Jedná se o klášterní komplex
sv. Gabriela.
Jak o celém areálu, tak i o zvláštním umění, které skrývá uvnitř, neví většina Pražanů vůbec nic. Je totiž ve starší literatuře téměř zcela opomíjeno. Důvodem přehlédnutí beuronského umění v Praze může být i to, že kostel sv. Gabriela
nebyl postaven v beuronském slohu, který by stavbu odlišil od ostatních, nýbrž v pseudorománském slohu, který nebyl spolu s celým historismem příliš uznáván. Levou část komplexu představuje budova bývalého opatství, které nyní
spravuje Česká pošta. Napravo se nachází samotný kostel sv. Gabriela (měl by se sice správně nazývat Zvěstování Panny Marie, ale budeme používat vžitější název – sv. Gabriel). Čím je tedy tento kostel tak významný a v čem spočívá
jeho tajemné umění? To se dozvíte hned poté, co vstoupíte dovnitř. Jiří Mucha, syn slavného Alfonse Muchy, byl interiérem sv. Gabriela natolik okouzlen, že jej přirovnal k právě objevené egyptské hrobce.
Historie opatství
Samotné opatství sv. Gabriela vzniklo z popudu hraběnky Gabriely Sweerts-Sporckové, která se rozhodla založit první ženský konvent benediktinek beuronské kongregace v Praze a věnovala tomu jmění
v hodnotě 1 milionu korun. Ačkoli se nedožila ani položení základního kamene – 16. října 1888, vznikl obrovský komplex pojmenovaný podle jejího křestního patrona – archanděla Gabriela. Práce probíhaly v letech
1889 až 1910 v neorománském stylu podle plánů – architektů Hildebrandta Hemptinna a Gisleina Béthuna. Přičemž páter Hildebrand vypracoval hlavní ideovou koncepci půdorysu a páter Gislenus ve spolupráci s architektem převedl
náčrty do podoby vlastních stavebních plánů. Již 1889 přišly do kláštera první řeholnice. Kostel byl v dubnu 1891 slavnostně vysvěcen tehdejším kardinálem Františkem Schönbornem. Do oltářní menzy byly vloženy ostatky tří českých
patronů – sv. Vojtěcha, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. V prosinci téhož roku zavítal do Prahy P. Desiderius Lenz se svým žákem Janem Verkadem (1868-1946) a malířské práce byly započaty o čtyři roky později. V roce
1893 byl klášter povýšen na opatství. Roku 1919 benediktinky klášter prodaly Ministerstvu pošt a telegrafů s výhradou, že kostel bude navždy sloužit liturgickým účelům. V majetku české pošty zůstal doposud a po celou dobu 20. století
se zde mohly konat bohoslužby. Bohužel větší část kláštera byla upravena pro administrativní potřeby pošty, malby byly zabíleny a budova byla zvýšena na tři patra. Veřejnost dovnitř nesmí, protože zde Pošta uložila trezory s podklady
pro všechny dosud vydané známky. V roce 1993 začala také kvůli zatékání vody rekonstrukce celého objektu. Nyní je kostel sv. Gabriela přístupný každou neděli dopoledne, přičemž od 11:15 uvnitř probíhá bohoslužba.