Praha je známá velkým počtem nabídek umělecké historie z nejrůznějších období. Zcela ojedinělým stylem druhé poloviny 19. století je Beuronská umělecká škola. Kostel sv. Gabriela na Smíchově v Praze je její druhou nejucelenější památkou na světě (po kapli sv. Maura v Německu).

Jméno bývalého samostatného města Smíchova je odvozeno od slova smíchat, protože se zde smíchaly nejrůznější vrstvy obyvatelstva. Ve znaku města byla i část znaku Schwarzenbergů, kteří vlastnili pozemky pozdějšího města Smíchov od 17. století. Ještě v polovině 19. století v době Habsburské monarchie byl Smíchov zdánlivě více německý, žili tu rakouští a němečtí továrníci, kteří měli převahu i v obecním zastupitelstvu.

Díky donátorce hraběnce Gabriele Sweerts-Spork, která chtěla vstoupit do benediktinského řádu, a proto na výstavbu nového kláštera věnovala značný finanční obnos, byl v rozmezí let 1888-1891 postaven v bývalé Karlově, dnes Holečkově ulici klášter svatého Gabriela, zatímco kostel (známý více pod jménem sv. Gabriela) byl zasvěcen Zvěstování Panně Marii.

Stavbu navrhli v neorománském slohu benediktini P. Gislen Béthun a P. Hildebrand de Heptinn z belgického kláštera Maredsous, který patřil do Beuronské kongregace.