Peter (P. Desiderius) Lenz (1832-1928), zakladatel Beuronské umělecké školy, byl umělec, který vstoupil k beuronským benediktinům rok poté, kdy byl klášter v Beuronu zrušen (1875) a část řeholníků odešla do kláštera ve Vorsu v Tyrolsku a část do belgického kláštera v Maredsous. V roce 1877 se stal novicem na Monte Cassinu.

Důležitým obdobím pro Lenze byly dva roky v tyrolském lomu v Laasu (1864-1866), kde se stáhl do sebe, do nitra, do klidu a po dvou letech „vyšel“ jako zralý umělec, který se svými revolučními záměry postavil proti autoritě akademických institucí.

Lenz byl přesvědčený, že pouze architektonická reforma může vést k novému vyjádření sochařských i malířských návrhů ve smyslu stylisticky jednotného všeobsažného souborného díla (Gesamtkunstwerk).

V roce 1868 mohl svůj záměr uskutečnit, když ho jeho dlouholetá přítelkyně malířka Amalie Besinger seznámila s kněžnou Catherine von Hohenzollern, donátorkou kaple sv. Maura nedaleko Beuronského kláštera. Kaple je jedinou ukázkou beuronské architektury, ačkoli existují Lenzovy návrhy dalších kostelů a klášterů. Lenz kapli zrealizoval jako souhrnné dílo na základě architektury a kde je vše, počínaje zámkem ve dveřích do kaple, přes výmalbu, mramorovou menzu se svatostánkem, sochu svatého Maura a dřevěný nábytek, beuronské.