Peter (P. Desiderius) Lenz (1832-1928), zakladatel Beuronské umělecké školy, byl umělec, který vstoupil k beuronským benediktinům rok poté, kdy byl klášter v Beuronu zrušen (1875), část řeholníků odešla do kláštera ve Vorsu v Tyrolsku a část do belgického kláštera v Maredsous. V roce 1877 se stal novicem v Monte Cassinu.

Důležitým obdobím pro Lenze byly 2 roky v tyrolském lomu Laas (1864-1866), kde měl klid a „vyšel“ jako zralý umělec, který se svými revolučními záměry postavil proti autoritě akademických institucí.

Lenz byl přesvědčený, že pouze architektonická reforma může vést k novému vyjádření
sochařských i malířských návrhů ve smyslu stylisticky jednotného všeobsažného
souborného díla (Gesamtkunstwerk).

V roce 1868 mohl svůj záměr uskutečnit, když ho jeho dlouholetá přítelkyně malířka
Amalie Besinger seznámila s kněžnou Catherine von Hohenzollern, donátorkou
kaple sv. Maura nedaleko Beuronského kláštera.

Kaple je unikátní architekturou, protože je zde vše skutečně beuronské od zámku ve dveřích kaple, přes výmalbu, mramorovou menzu se svatostánkem, sochu svatého Maura i dřevěný nábytek.

Ale samozřejmě existují Lenzovy návrhy dalších kostelů a klášterů.