Lenz se zabýval dobou antického umění a došel k přesvědčení, že staří Egypťané dosáhli stylizovanými formami nejdokonalejšího způsobu vyjádření, když přírodu interpretovali na základě nejčistší abstrakce vyjádřené geometrickou mírou zákonů. Lidskou postavu sestavili Egypťané tak, že za základ vzali délku středního prstu, která je obsažena v délce těla devatenáctkrát.

Řekové naopak hledali inspiraci v mytologii. Sochař Polykleitos (5. stol. př. Kr.) sestavil pomocí geometrie měřítko, jež řečtina označila jako kánon.

Římským starověkým kánonem se zabýval Marcus Vitruvius Polio, který tvrdil, že nejdokonalejším příkladem harmonie je lidské tělo. Proporcionalitu mužské postavy odlišoval od ženské pomocí zlatého řezu.

Období renesance přejalo kánon od Vitruvia a dále ho zdokonalil Leonardo da Vinci. Také Michelangelo měl svůj kánon, měřítkem mu byla výška hlavy obsažená 8x v celkové výšce těla, což přebral od Polykleita. Albrecht Dürer své bádání o poměru částí lidského těla shrnul v díle Čtyři knihy o proporci.

Lenzův kánon měl především duchovní rozměr. Beuronské umění se vyučovalo v klášterech a umělci, ať už architekti, malíři, sochaři, umělečtí řemeslníci, zlatníci, byli řeholníci. Hebrejské slovo „kane“ znamená třtina a té se původně používalo jako míry, kánon je i seznam spisů zvaný Bible, která je měřítkem víry a mravů. Bůh stvořil svět pomocí moudrosti a ve stejnojmenné knize se dočteme, že vše bylo stvořeno na základě míry, počtu a váhy.

Míra se dá podle Lenze nejjasněji znázornit pomocí geometrických obrazců. Základem kánonu je kruh. Jestliže je psáno, že Bůh nejdříve stvořil počátek, symbolizuje ho i začátek rýsované kružnice. Stejně tak můžeme pomocí kruhu narýsovat život každého z nás: Počátek je narození, smrt je uzavření kruhu. Díky kruhu můžeme pochopit pojem nekonečna: Na uzavřené kružnici začátek ani konec nenalezneme. Kružnice tedy znázorňuje nekonečnost Boží podoby, naší duši. Neuzavřená kružnice ukazuje i body jednotlivých období veškerého lidského bytí od stvoření až po dnešek. A jestliže dva tisíce let před tím, než byl stvořen svět, byla Tóra, pak i ona má na kružnici své místo a je kupodivu vždy nejblíže té době, ve které právě žijeme.

Tři body na kružnici, které použila secese k symbolickému vyjádření svého umění, má i beuronský kánon, který je o čtyřicet let starší: Jsou to tři úhly rovnostranného trojúhelníku vepsaného do kružnice, a to tak, že jeden úhel směřuje kolmo dolů. Vložit trojúhelník do kružnice se podaří jen na základě počtu: Mezi vodorovnou stranou trojúhelníku a kružnicí zbývá 1 průměru kružnice, kam Lenz vepsal další kruh. To je budoucí hlava ideální postavy, zatímco rovnostranný trojúhelník je její trup.

Váhu, neboli harmonii mezi mužskou a ženskou postavou se Lenzovi podařilo vyjádřit díky zlatému řezu, mužská má střed v hrudi, u ženské je centrem břicho, místo nového života. 

Podrobný popis kánonu viz brožura Kánon a beuronští umělci

Emauzský benediktin P. Odilo Wolff na začátku své knihy Tempelmasse (Míry chrámů, Vídeň 1912), cituje astronoma a astrologa Johanna Keplera (1571-1630, rodák z Badensko-Württemberska), že nejvyšším pravidlem umění je míra. Wolff dokázal, že jak Jeruzalémský chrám, tak i antické stavby byly postaveny na základě kánonu.