Isis-Madonna a Josip Plečník

Isis náleží k nejpřednějším a nejstarším egyptským bohyním. Její jméno Eset – Isis znamená „trůn“, ze kterého vládl její manžel/bratr Osiris. Její nejstarší lokální kult byl v hornoegyptské This, v místě kde panovali egyptští králové. Trůn (Isis) byl znázorňován ve tvaru egyptského kříže (kříž se smyčkou místo horní části svislého břevna), nebo jako býčí rohy. Isis byla bohyní plodnosti, její atribut byla kráva, proto zobrazovaná jako kráva, nebo v lidské podobě s kravími rohy. Byla zosobněním Země nebo ještě lépe celé přírody. Oblasti dnešního Egypta, Sýrie, Libanonu, Iráku, Jordánska a Izraele patřily k místu nazývaném Úrodný půlměsíc, kde v době asi před pěti tisíci lety byly vhodné podmínky pro zrození civilizace. Duše bohyně Isis září na nebi jako hvězda Sirius, jejíž východ byl počátkem občanského egyptského roku, kdy zároveň začaly práce na poli. Slzy, jež Isis prolila pro zavražděného Osirida, způsobily vystoupení řeky Nilu, a tím zúrodnění země. Jako je Osiris vynálezcem pluhu, Isis učí lidi pěstovat obilí a len, je tedy dárkyní potravy a bohyní úrody. Isis je zákonodárkyní a řídí mravní světový řád. Současně je bohyní trestající hlavně křivé svědectví. Je také zakladatelkou manželství a rádkyní v záležitostech lásky. Je i bohyní podsvětí, od něhož má ve svých rukou klíče. Jako matka Horova je pomocnicí při porodu. Uctívána byla božská trojice Osiris, Isis a Hor. Isis byla zobrazována s dítětem v náručí nebo na klíně.

Se vzrůstajícím obchodem se rozšířil její kult do Řecka a odtud všude, kam dosáhl řecký vliv. V Římě se slavil její svátek 5. března, zároveň to byl počátek plavby po moři.

Isis se stala předobrazem Panny Marie, křesťanství pak její kult úplně vytlačilo.

Lenz se ale k bohyni Isis vrátil. Isis s Pannou Marií pojilo mnoho podob, nejvíce však plodnost a to ve vztahu k vlastnímu dítěti. Isis porodila boha Hora, Maria Boha Ježíše. Se znovuobjevenou Isis objevuje Lenz i její atribut v podobě rohů, což není nic jiného než půlměsíc, na kterém Maria stojí.

Na prosbu malířky Amalie Bensinger, která si přála procesní sochu Panny Marie pro klášter benediktinů na ostrově Reichenau v Badensku-Württembersku, načrtl Lenz několik návrhů budoucí sochy, kterou pojmenoval Isis-Madonna. O rok později 1872 vznikl v Norimberku sádrový odlitek podle Lenzova voskového modelu. Plečnik tento sádrový model vysoko cenil a prorokoval mu věčnou platnost. Je to patrné i z fotografie z roku 1912, kde sádrový odlitek Isis stojí na polici nad ním. V témže roce byl model odlit ještě i do bronzu. Dva tyto bronzové odlitky z roku 1872 se nacházejí v Lublani ve Slovinsku: Jeden je v domě Josipa Plečnika a druhý vlastní Plečnikův nejlepší znalec dr. Damjan Prelovšek.

V roce 2006 povolili benediktini v Beuronu další tři nové bronzové odlitky. Jeden z nich je v Landesmuseu v Karlsruhe, druhý vlastní pra-praneteř Lenze koncertní pěvkyně a malířka Veronica Lenz-Kuhn v Mnichově a třetí je v soukromé sbírce v Praze.

Otec Veronicy Lenz-Kuhn Bruno Lenz byl prasynovcem P. Desideria Lenze, od něhož dokonce jako malý chlapec dostal požehnání, když mu v klášteře v Beuronu zahrál na housle. Bruno Lenz se dožil 95 let (zemřel v roce 2006), hrál první housle v Symfonickém orchestru bavorského rozhlasu, jehož šéfdirigentem v letech 1961-1979 byl Rafael Kubelík. Bruno Lenz byl i malíř, narodil se v Haslach-Bollenbachu v Badensku-Württembersku, kde je po něm dokonce pojmenovaná jedna ulice. Jeho dcera Veronica založila nadaci a věnovala tomuto městu osmdesát jeho obrazů.