Language

Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)

Anketa

Navštívili jste již náš kostel někdy?
 

Společnost přátel beuronského umění a Beuronská umělecká škola

PDF Tisk Email
Články - Texty

Registrace 4.8.2000 Ministerstvem vnitra, je dobrovolné neziskové občanské sdružení. Jeho aktivitou je starat se o kostel Zvěstování Panně Marii známý spíše pod jménem kláštera jako kostel sv. Gabriela, Holečkova ulice 10, Praha 5-Smíchov, kde pořádá prohlídky kostela a přednášky o Beuronské umělecké škole.

Členem se může stát zájemce o beuronské umění starší 18 let na základě vyplněné písemné přihlášky, příspěvky jsou dobrovolné.


Společnost čítá kolem padesáti členů a to i ze zahraničí (Německo, Nizozemsko, Rakousko, Slovinsko, Anglie, Austrálie a USA), kde má beuronské umění silnou tradici nebo kde výrazně ovlivnilo umělce prvních desetiletí 20. století, několik je mimopražských, z měst vesměs s důležitými beuronskými interiéry.

SPBU - Společnost přátel beuronského umění
předsedkyně Mgr. Monica Šebová

Nad Křížkem 9
14700 - Praha 4
Tel: 00420 244463675
Mobil: 00420 777221950
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

IČ 708541173
DIČ CZ-70854178
Číslo konta: 6668718001/5500,

Společnosti přátel beuronského umění má vlastní nakladatelství SPBU, které vydalo:

Kánon a beuronští umělci (česko-německy) 2002, 99,- Kč plus poštovné

Schéma nástěnných maleb a nápisů v kostele sv. Gabriela v Praze (česky) 2002, 45,- Kč plus poštovné

Schema der Wandmalereien und Inschriften in der St. Gabrielkirche in Prag (Deutsch) 2002, 45,- Kč plus poštovné

P. Jáchym Dalimil Zítko OSB Stručné dějiny Emauzského opatství v Praze, 2006, 45,- Kč plus poštovné

Společnost iniciovala vydání knihy Heleny Čižinské Beuronská umělecká škola

v opatství sv. Gabriela v Praze (česko-německy), 1999, rozebráno

Knihy lze objednat:  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Další vydané knihy o beuronském umění v němčině:

Harald Siebenmorgen, Die Anfänge der Beuroner Kunstschule, Thorbecke, 1983

Hubert Krins, Die Kunst der Beuroner Schule, Beuron, 1998

Adolf Smitmans, P. Willibrord Verkade OSB, 1999

P. Willibrord Jan Verkade, Künstler und Mönch, Beuron, 2007

k výstavě v Hohenkarpfen

Avantgardist und Malermönch, Quensen Druck+Verlag GmbH, Hildesheim, 2007,

k výstavě v Engenu

Claudia Lang, Die Goldschmiedekunst der Beuroner Schule, Schnell/Steiner, 2007

V angličtině:

Desiderius Lenz, The Aesthetic of Beuron and other writings, Francis Boutle Publishers, London, 2002

Společnost získala z opatství sv. Gabriela na Bertholdsteinu v Rakousku část lustru a všechna původní stínidla, díky finančnímu příspěvku MČ Praha 5 a duchovnímu správci kostela P. JCLic. Mgr. Ondřeji Pávkovi zrekonstruovala lustr v presbytáři (2002).

Společnost se podílela na realizaci kopií Věčných světel díky finančnímu příspěvku MČ Praha 5 a duchovnímu správci JUDr. Stanislavu Přibylovi, Ph.D., JCD (2006). Stříbrné originály světel s latinskými nápisy Zvěstování byly navrženy P. Desideriem Lenzem. Společnost děkuje za souhlas zhotovení mosazných kopií panu arciopatovi Theodoru Hoggovi OSB z Beuronu.

Začátkem listopadu 2008 se Společnosti podařilo zakoupit od původních majitelek benediktinek zařízení, které sestry v roce 1919 odvezly do Rakouska: Beuronské krucifixy, stoly, židle, klekátka, skříň na noty, ambon, deskový obraz archanděla Gabriela, postel pro abatyši se stolkem a ornáty. Společnosti se podařilo kostel zbeuronizovat, navrátit interiér do původního stavu, čímž je v kostele sv. Gabriela opět prezentováno souhrnné umění Beuronské umělecké školy - Gesamtkunstwerk. Společnost tímto děkuje všem, kteří na nákup beuronského zařízení přispěli.

Společnost děkuje benediktinkám z opatství sv. Gabriela na Bertholdsteinu v Rakousku za věnování trůnu pro abatyši a mříže s motivem PAX. Mříž byla silně pozlacená, v kostele sv. Gabriela kdysi oddělovala kapli sv. Benedikta, na Bertholdsteinu stála venku na nádvoří. Je silně zrezivělá a musí se zrestaurovat, do kostela sv. Gabriela se vrátí v polovině roku 2009.

 

Beuronská umělecká škola

Beuronská umělecká škola čerpá z hluboké minulosti, z období egyptského
(3 000 let př. Kr.), z dědictví doby prvního Jeruzalémského chrámu (10. století př. Kr.), z doby řecké, raně křesťanské a renesance. Jejím zakladatelem byl Peter
(P. Desiderius) Lenz OSB (lat. Ordo Sancti Benedicti). Beuronské umění se zrodilo
v 60. letech 19. století v benediktinském opatství sv. Martina v Beuronu (odtud název) v jihozápadním Německu (Badensko-Württembersko). Vliv beuronského umění se rozšířil do mnoha evropských zemí (Německo, Rakousko, Portugalsko, Anglie, Švýcarsko, Nizozemsko, Slovinsko, Francie), jednotliví žáci školy tvořili i např. v USA, Brazílii, Japonsku a dnešním Izraeli. Beuronské umění výrazně ovlivnilo umělce prvních desetiletí 20. století (Plečnika, Muchu, Kotěru).
V Praze je zastoupeno v klášterech Emauzy, sv. Gabriela, Sacré Coeur, v kostele sv. Rodiny v Řepích. Důležité beuronské interiéry v České republice jsou v Teplicích, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Opavě aj. 

Beuronští umělci se zabývali architekturou, sochařstvím, malířstvím, uměleckým řemeslem, od roku 1903 byla v Beuronu založena zlatnická dílna. 

Velký důraz byl kladen na kánon. Jednoduché, lineární, abstraktní znázorňování geometrického stylu odpovídalo matematickým zákonům symetrie a rytmu, pořádku
a harmonii. Proto se i v dekoru objevovaly kruhy, trojúhelníky, čtverce, jejichž symbolika hrála dominantní roli, k čemuž se přidávaly různé variace rovných linek, klasovitá vazba zdiva, kosočtvercový nebo cikcakový dekor, spirály (symbol věčnosti), vlnovky (symbol vody pro vznik a zánik přirozeného života), různé obloukovité linky a rytmizování podélných pruhů a teček. Z raného křesťanství převzalo beuronské umění čisté zářící barvy, které mají symbolickou platnost.

Beuronská kongregace bylo seskupení klášterů stejného zaměření, v tomto případě uznávající a vytvářející beuronské umění. Kláštery byly v Německu, Belgii, Rakousko-Uhersku, Dánsku, Itálii, dodnes jich přežilo osmnáct.

Beuronské umění nelze zaměňovat se středověkým benediktinským klášterem
v Beuern (Beurum/Buranum) v Bavorsku, kde byly nalezeny texty potulných středověkých hudebníků a básníků, které Carl Orff zkomponoval pod jménem Carmina Burana.

Kostel svatého Gabriela (Smíchov)

Novorománský kostel Zvěstování Panně Marii (běžněji nazývaný kostel sv. Gabriela) v Holečkově ulici v Praze 5 je součástí zrušeného benediktinského opatství, založeného roku 1888 za podpory hraběnky Gabriely Sweerts-Šporkové. Kostel byl dostavěn v roce 1891.

Kostel je vyzdoben malbami tzv. beuronské školy (v čele s Petrem Desideriem Lenzem) a latinskými citátyPísma. Vedle oltáře stojí sochy Panny Mariearchanděla Gabriela. Věž kostela měří 43 metrů a je zakončena jehlancovitou střechou.

V roce 1919 odešly zdejší benediktinky do Rakouska a klášter i s kostelem prodaly československému ministerstvu pošt a telekomunikací s podmínkou, že kostel bude nadále využíván k bohoslužbám. V současné době je vlastníkem komplexu Česká pošta.

 

Beuronská umělecká škola

Beuronská umělecká škola je název uměleckého směru. Byla založena benediktinyNěmecku konce 19. století. Beurounský styl je známý hlavně pro své barevné fresky. Zakladatelem byl Peter Lenz z Hohenzollernu, známý jako Peter Desiderius Lens.

 

Beuronské umění

Název pochází od německého městečka Beuron, které leží v Bádensku-Württembersku. Do tamějšího kláštera se roku 1862 uchýlili velmi vzdělaní benediktini, kteří si sami stavěli a vyzdobovali své stavby. Vytvořili tak osobitý styl, který se odlišoval od tvorby současníků a ovlivnil několik výtvarných směrů a významných umělců, například Alfonse Muchu, Josipa Pliečnika (kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze). Někteří odborníci jej historicky zařazují do historismu jako předchůdce secese a nabismu. Názory se ovšem liší. Největší osobností byl Páter Desiderius Lenz, zakladatel Beuronské umělecké školy a tvůrce kánonu beuronského umění, které charakterizuje podstatu tohoto uměleckého směru.

Mezi náměty a zdroje beuronského umění patřilo umění starověkého Egypta a to zejména hieratická perspektiva. Dále čerpali z babylonského, starořeckého, starokřesťanského a byzantského umění a také ze symbolismu. V podstatě se snažili vrátit k počáteční umělecké výzdobě kostelů. Mimo jiné se také pokoušeli obnovit gregoriánský chorál. Ve svých stavbách používali zvláštní druh písma. Slova oddělují tečky, U je psáno jako V, atd...

Po sjednocení Německa museli Beuronští kvůli říšskému kancléřovi Otto von Bismarckovi odejít do exilu a uchýlili se zrovna do Prahy. Proto zde můžeme najít čtyři památky, které se mohou pyšnit beuronskými díly. Jde o kostely sv. Gabriela a Sacré Coeur na Smíchově, Emauzy, kostel sv. Anny naŽižkově a kapli sv. Rodiny v Řepích. Po založení prvního klášteru v Beuronu vzniklo ve světě později celkem devětatřicet klášterů (dokonce tři z nich i v zámoří), dnes jich existuje dvacet, a to deset mužských a deset ženských, především na území dnešního Německa a Rakouska.

 

Opatství sv. Gabriela

panorama-opatstviNa pravé straně Holečkově ulice, směrem z náměstí Kinských, se v rozlehlých zahradách nachází nečekaně velkolepá novorománská stavba, která vypadá trochu jako pohádkový hrad s několika věžemi. Jedná se o klášterní komplex sv. Gabriela.

 

Jak o celém areálu, tak i o zvláštním umění, které skrývá uvnitř, neví většina Pražanů vůbec nic. Je totiž ve starší literatuře téměř zcela opomíjeno. Důvodem přehlédnutí beuronského umění v Praze může být i to, že kostel sv. Gabriela nebyl postaven v beuronském slohu, který by stavbu odlišil od ostatních, nýbrž v pseudorománském slohu, který nebyl spolu s celým historismem příliš uznáván. Levou část komplexu představuje budova bývalého opatství, které nyní spravuje Česká pošta.

Napravo se nachází samotný kostel sv. Gabriela (měl by se sice správně nazývat Zvěstování Panny Marie, ale budeme používat vžitější název - sv. Gabriel). Čím je tedy tento kostel tak významný a v čem spočívá jeho tajemné umění? To se dozvíte hned poté, co vstoupíte dovnitř. Jiří Mucha, syn slavného Alfonse Muchy, byl interiérem sv. Gabriela natolik okouzlen, že jej přirovnal k právě objevené egyptské hrobce.

 

 Historie opatství

Samotné opatství sv. Gabriela vzniklo z popudu hraběnky Gabriely Sweerts-Sporckové, která se rozhodla založit první ženský konvent benediktinek beuronské kongregace v Praze a věnovala tomu jmění v hodnotě 1 milionu korun. Ačkoli se nedožila ani položení základního kamene - 16. října 1888, vznikl obrovský komplex pojmenovaný podle jejího křestního patrona - archanděla Gabriela. Práce probíhaly v letech 1889 až 1910 v neorománském stylu podle plánů - architektů Hildebrandta Hemptinna a Gisleina Béthuna. Přičemž páter Hildebrand vypracoval hlavní ideovou koncepci půdorysu a páter Gislenus ve spolupráci s architektem převedl náčrty do podoby vlastních stavebních plánů. Již 1889 přišly do kláštera první řeholnice. Kostel byl v dubnu 1891 slavnostně vysvěcen tehdejším kardinálem Františkem Schönbornem. Do oltářní menzy byly vloženy ostatky tří českých patronů - sv. Vojtěcha, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. V prosinci téhož roku zavítal do Prahy páter Desiderius Lenz se svým žákem Janem Verkadem (1868-1946) a malířské práce byly započaty o čtyři roky později. V roce 1893 byl klášter povýšen na opatství. Roku 1919 benediktinky klášter prodaly Ministerstvu pošt a telegrafů s výhradou, že kostel bude navždy sloužit liturgickým účelům. V majetku české pošty zůstal doposud a po celou dobu 20. století se zde mohly konat bohoslužby. Bohužel větší část kláštera byla upravena pro administrativní potřeby pošty, malby byly zabíleny a budova byla zvýšena na tři patra. Veřejnost dovnitř nesmí, protože zde Pošta uložila trezory s podklady pro všechny dosud vydané známky. V roce 1993 začala také kvůli zatékání vody rekonstrukce celého objektu. Nyní je kostel sv. Gabriela přístupný každou neděli dopoledne, přičemž od 11:15 uvnitř probíhá bohoslužba.