Language

Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)

Anketa

Navštívili jste již náš kostel někdy?
 

Pieta

PDF Tisk Email
Články - Texty

Zakladatel beuronského umění Peter (P. Desiderius) Lenz se dožil 96 let. Ve svých dvaatřiceti letech (1864) načrtl Pietu, kterou chtěl o 12 let později zrealizovat jako nástěnnou malbu v italské benediktinské třípodlažní svatyni Torrettě na Monte Cassinu, ale jeho zobrazení se vymykalo tehdejšímu tradičnímu pojetí a Lenz nedostal od svého představeného opata Woltera povolení. Přesto byl Lenz přesvědčený, že je to jeho nejlepší dílo. Až skoro za dvacet let, kdy vytvořil řadu dalších návrhů, Pietu konečně ztvárnil na západní zdi opatského kostela sv. Gabriela v Praze na Smíchově (1895-6).

Benediktinky, které v klášteře od roku 1889 žily a jejichž představená abatyše Adelgundis dala Lenzovi naprostou důvěru k výmalbě kostela i kláštera, považovaly Pietu za nejčistší beuronský výtvor. Měly jen obavy ze svého představeného opata Benedikta Sautera z Emauzského kláštera, který podléhal názorům pražského kardinála Schoenborna. Ten pro přísná geometrická pojetí Lenze neměl nejmenší pochopení. Když koncem roku 1896 kardinál spatřil ukončenou malbu Piety, neskrýval svou nelibost. Emauzský opat proto navrhl Pietu zakrýt velkým kartonem přes celou plochu zdi a pomalovat ho přijatelnějšími anděly nebo světci. O otlučení Piety, jak se v literatuře traduje, se ve skutečnosti patrně nikdy nemluvilo. Verdikt abatyši nemile překvapil. Za tu dobu, kdy Lenz v Praze pracoval, pochopila, že každou linku vede na základě hluboce promyšlené kompozice, že vše je podloženo přesnými zákony a stojí na pevných základech. Ale aby opatovi ušetřila mrzutosti s kardinálem, nakonec se zakrytím Piety souhlasila. Lenz přijal zakrytí Piety s pokorou, a dokonce sám navrhl zahalit Pietu závěsem, jak se podobné záležitosti praktikovaly v Itálii. Nestačilo zakrýt jen prostřední část - Madonu s Ježíšem na klíně - ale protože se kardinálovi nelíbilo ani postranní zobrazení Piety, byli zahaleni i andělé po obou stranách, tedy celá západní zeď nad dnešním kůrem.

To se stalo na začátku roku 1897. V červnu navštívil opatství sv. Gabriela nejvyšší představený všech benediktinských klášterů opat primas Hildebrand de Heptinne (benediktin z belgického kláštera z Maredsous, který byl zároveň s Gislenem Bethunem architektem celého kláštera a kostela sv. Gabriela, bohužel ne v architektuře beuronské, ale neorománské). Ačkoli pocházel z kláštera Beuronské kongregace, nebyl žádným velkým zastáncem beuronského umění, ale na výmalbě kostela neshledal nic nepřístojného. To přimělo abatyši k tomu, aby závěs odstranila.

V listopadu dalšího roku kardinál Schoenborn opět vznesl námitku proti abatyši, že odstranila závěs, aniž by dostala od něho nebo od emauzského opata svolení, na což opat Sauter reagoval nařízením, aby byla Pieta opět zahalena. Abatyše se tentokrát nedala a rozhodla se pro poslední pokus. Napsala opatovi, že nemůže nést za opětovné zahalení Piety zodpovědnost, a tak žádá o povolení, aby celá záležitost byla předložena arciopatovi v Beuronu. Tento dopis se neminul účinkem. Emauzský opat stáhl doporučení Pietu opět zahalit, dokonce svého rozhodnutí zalitoval a s pomocí dárku-fotoalba se snímky kláštera sv. Gabriela se podařilo kardinála naladit na vlídnější zacházení s beuronským uměním a o Pietě už nepadlo ani slovo.

Možná nám schéma Piety vysvětlí, proč je Panna Maria spodobněná jako bohyně ISIS. Lenz vyvinul svůj kánon z tajemství vycházejícího z estetické geometrie, na základě a) kružnice, b) trojúhelníku a c) čtverce.

 

a) Čtyři tečkované soustředěné kružnice se dotýkají korálků, které zdobí krk Panny Marie, dole sahají až k jejím kotníkům a opisují ležící tělo Kristovo a sedící postavu Panny Marie. Střed kružnic je v místě, kde se protíná horizontála těla Ježíše s vertikálou těla Marie. Ve spodní části jsou kružnice vytečkovány bíle, v horní žlutě.


b) Dvě strany nedokončeného rovnostranného trojúhelníku se sbíhají nad kruhem, který je mimo rám nad hlavou Panny Marie. V tomto kruhu se ukrývá prst Boží. Třetí neviditelná strana trojúhelníku by procházela hluboko pod tělem Panny Marie a jejím trůnem.

c) Čtverec se objevuje na opěradle, na postranicích i na sedadle trůnu.

Řekové nazývali jednotlivé strany geometrických obrazců podle egyptských božstev. Strany rovnostranného trojúhelníku se jmenovaly podle bohyně Isis, výška trojúhelníku podle boha Osirida. Na schématu Piety prochází pomyslná výška všemi třemi symboly svaté Trojice.

O Isis-bohyni více viz odkaz Isis-Madonna a Josip Plečnik