Language

Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)

Anketa

Navštívili jste již náš kostel někdy?
 

Josip Plečník a XXIV. výstava Vídeňské secese v roce 1905

PDF Tisk Email
Články - Texty

V roce 1905 nabídl spolek Vídeňské secese beuronským mnichům-umělcům, aby vystavili svá díla v jejich nové budově ve Vídni. Beuronský opat Placidus Wolter vybral P. Willibrorda (Jana) Verkadeho, který měl ve Vídni zjistit, jestli je pro beuronské umělce vhodné vystavovat s tak „pochybným spolkem“, jak bylo tehdy na Vídeňskou secesi nazíráno. Jejich předsedou byl ještě začátkem roku 1905 Gustav Klimt.


Do celé záležitosti vstoupil Josip Plečnik znám přestavbou Pražského hradu pro prvního prezidenta Masaryka. Plečnik se narodil v roce 1871 v Lublani ve Slovinsku, studoval v Grazu a u Otty Wagnera ve Vídni, u něhož byl krátce zaměstnán, v letech 1901-1911 byl samostatně činný, od roku 1911-1921 byl profesorem na Vysoké umělecko-průmyslové škole v Praze, od roku 1921-1956 profesor na Vysoké technické škole v Lublani, zemřel 1957.


Plečnik musel beuronské umělce přesvědčit o smyslu výstavy. Kvůli tomu během roku 1905 navštívil Mnichov a Norimberk a třikrát zavítal do Beuronského kláštera, naposledy s novým předsedou umělců Vídeňské secese Andrisem. V létě kvůli výstavě navštívil Plečnik i Monte Cassino v Itálii, kde byl klášter zakladatele benediktinské řehole sv. Benedikta a kde beuronští pracovali na výzdobě klášterního kostela a Torretty.


Když beuronští umělci s účastí nakonec souhlasili, stal se Plečnik architektem výstavy. Jeho pojetí se od předchozího lišilo, původně chtěli secesionisté beuronským umělcům vyhradit jednu místnost, která měla působit jako jakási kaple. Plečnikova koncepce naopak byla, aby umělci Beuronské školy a Vídeňské secese vystavovali společně a ukázali souhrnné umění: Sochařství, malbu na skle, nástropní a nástěnnou malbu a architekturu. To všePlečnik umístil do konkávní zdi hlavního sálu, kterou nazval Zeď křtu: Uprostřed na podstavci na vyvýšené podestě jako by to byl jakýsi oltář stála pozlacená socha Jana Křtitele (odsud název) od Ferdinanda Andrise. Za sochou byla malba na skle a nad ní malba nástěnná a nástropní. Po každé straně sochy byly umístěny tři velké obrazy, z nichž levý uprostřed maloval Jan Verkade, ostatní secesionisté. Obrazy byly od sebe odděleny bohatě dekorovanými sloupy se zaoblenými hlavicemi, které zároveň prezentovaly část architektonickou a byly navrženy Plečnikem.


Výstava měla neobyčejný úspěch, ani ne za dva měsíce jejího trvání ji navštívilo skoro přes jedenáct tisíc návštěvníků.

 

Beuronští umělci pak vystavovali ještě v Cáchách v roce 1907, v Düsseldorfu 1909 a v Regensburgu v 1910. V roce 1912 se zúčastnili druhé Mezinárodní výstavy v Bruselu.

 

Ke stému výročí Vídeňské výstavy v roce 2005 se v Beuronském klášteře výstava zopakovala, i když už ne v tak rozměrné podobě, v roce 2007 se přemístila do Landesmuzea v Karlsruhe.